Praha – Dobrá duše české reprezentace v malém fotbalu a také pražského výběru, který se stal premiérovým vítězem DRFG Superligy malého fotbalu. Protřelý sedmatřicetiletý zadák Jiří Novák velkou část jara promarodil, ale vrátil se včas, aby pomohl týmu a pozvedl nad hlavu pohár pro prvního šampiona celostátní soutěže. „Myslel jsem, že už na jaře ani nenaskočím, a spíš jsem si říkal, ať se dám dohromady,“ povídá fotbalista s 67 prvoligovými starty a jedním gólem.  

Doléhala také na vás důležitost posledního utkání sezony s Příbramí?

Musím říct, že jsem taky celý den cítil mírnou nervozitu. Nešel jsem si jen tak kopnout, byl to první ročník a nikdo vás nenechá nic vyhrát. Cítil jsem, že to není zápas jako každý týden, ale za vítězstvím jsme šli pevně. Kluci z Příbrami byli nepříjemní a hráli velmi slušně, přesto jsme zaslouženě vyhráli.

Příbram jste doma zdolali 4:1. Jak náročné bylo poslední utkání?

Doopravdy jsme se k němu snažili přistoupit se vší pokorou a úctou, sešli jsme už v pondělí, protože se zrušilo pražské kolo malého fotbalu, a každá pětka si dala nějakou standardku, abychom věděli co a jak. Jenže na tréninku nebyli Martin Sus a David Pozníček, takže jsme sice něco nacvičili, ale v jiných lidech. Před zápasem jsme to probrali, řekli si, co a jak chceme zahrát. Pak přišla informace, že Příbram možná přijede v trošku jiné sestavě. Ne že bychom ostatní hráče podceňovali, přece jen nás porazili v Příbrami, ale připravovali jsme se na prvoligové fotbalisty, hráli bychom víc zataženi a k utkání přistoupili jinak, což se nakonec nestalo.

Ale vstup do utkání se vám nevydařil podle představ…

Cítili jsme určitou nervozitu, uklidnil nás gól, ale záhy hosté vyrovnali. První půle nebyla podle představ, druhou jsme však zvládli perfektně. Noví kluci do toho zapadli skvěle, většinou se totiž přidávají hráči, kteří už mají něco odkopáno, hrají nějakou soutěž. Spíš jde o návyky, co jsme zvyklí hrát, kam si odskočit, a chvilku trvá se sehrát. Fungovala součinnost kluků ze Santa Dominica, což je teď asi nejlepší tým v Praze, takže to šlo v pohodě. Samozřejmě jsme byli trošku nedočkaví, měli jsme pár šancí, které jsme nevyužili, ale cítil jsem, že za tím jdeme.

Po přestávce už jste předvedli hru, kterou jste plánovali, když jste o výsledku rozhodli třemi góly?

V první půli jsme dlouho drželi míč, stáli jsme nad ním, chyběl nám pohyb, nehráli jsme, co jsme chtěli. Pak jsme si řekli, že to budeme rychleji házet od nohy, budeme víc v pohybu, snažit se dát míč nahoru na útočníka a samozřejmě sbíhat. Chtělo dát gól dřív, šance jsme měli, ale potom už jsme hráli líp, doopravdy jsme poslechli, co jsme chtěli hrát. Standa Bejda si taky vzal slovo a hráli jsme lépe než v první půli. Rotovali jsme v pětkách, soupeř neměl tolik hráčů na střídání, bylo teplo, což hostům taky bralo síly a možná rozhodlo.

V kariéře už jste posbíral několik úspěchů, kam řadíte triumf v DRFG Superlize malého fotbalu?

Po podzimu bych říkal, že to je hodně, protože jsem zápasů hrál relativně dost, na jaře jsem však kluky nechal ve štychu, protože jsem nebyl úplně zdravý. Ve svém žebříčku dávám titul hodně vysoko. Všichni soupeři, kteří proti nám hráli, měli velmi dobré hráče, na jaře byly třeba Pardubice daleko lepší než na podzim, Příbram je taky velmi kvalitní. Těžko se srovnává s medailí z mistrovství Evropy, protože je to jednorázový turnaj a reprezentace znamená velkou čest, ale v kariéře titul řadím taky vysoko. I reprezentovat Prahu je pro mě velká odměna a jsem rád, že jsem u toho byl.

Praha v sezoně pouze jedinkrát prohrála v Příbrami. Co říkáte na první sezonu?

Pořád dokola se říká, že má Praha nejvíc hráčů, v tom máme výhodu. Vesměs kdykoli je nás minimálně deset, což jsou dvě pětky, odpočinek, můžeme se prostřídat. Na druhou stranu řešíme před každým zápasem, co zahrajeme a stále se to učíme, nesejdeme se všichni na tréninku, v tom vidím trošku minus. Ani dvakrát po sobě jsme neměli stejný tým v sezoně. Hráčů je v Praze hodně, nastoupilo nás asi čtyřicet, což je samozřejmě obrovské číslo. A jeden jak druhý jsou kvalitní, to představuje velké plus Prahy. I ostatní týmy se však dávají dohromady a druhý ročník bude ještě kvalitnější než první.

Těšíte se na druhý ročník soutěže?

Nemyslím takhle dopředu, doopravdy jsou u mě plány dané zdravím. Začal jsem cvičit s jednou agenturou, chodím i na samostatné tréninky pro zdraví těla, cítím se lépe. Budu rád, když u další sezony budu, pokud vydrží zdraví. Trenér David Pecka je pro mě záruka, že se to dělá čestně a správně, doopravdy srdcem. Představuje jeden z důvodů, proč u výběru jsem. Připojí se noví kluci, možná nové týmy do Superligy, což přinese další oživení. Je skvělé porovnávat se s jinými týmy a kluky. Pokud se soutěž rozšíří, bude ještě zajímavější a Praha samozřejmě půjde do další sezony v pozici lídra. Bude to mít těžší než tento rok, každý ji chce porazit.

Jak se vám se líbí projekt celostátní soutěže malého fotbalu?

Jsem nadšený, je perfektní, kolik kluků se do soutěže zapojilo, je u toho televize, novináři, web, kde najdete plno informací. Je skvělé, že Superliga přitáhne další hráče, kteří se třeba nedostali do profesionálních soutěží, přesto jsou šikovní a můžou se realizovat. Takže jen tak dál a věřím, že se projekt bude rozvíjet a bude ještě lepší. Vesměs jsem v zápasech nenašel chybu, ani v rozhodčích, všechno bylo korektní, ohlasy na televizi skvělé. Dá se samozřejmě pořád něco vymýšlet, určitě Superliga dostane další přidanou hodnotu. I pro trenéry v reprezentaci je soutěž skvělá, vidí plno hráčů a národní tým bude silnější.

Blíží se srpnové mistrovství Evropy v Maďarsku, pomýšlíte na další účast?

Luděk Zelenka (generální manažer reprezentace – pozn. red.) mi volal v lednu po turnaji Rakousku, abych věděl, že jsem pořád v kádru. Měl jsem být v nominaci na Anglii, jenže jsem se zranil. Přiznám se, že jsem nad Eurem vůbec nepřemýšlel. Jsem fakt rád, že se můžu hýbat, hrát zápasy a nemám žádné tušení, co se bude dál dít. I když na šampionátu nebudu, vůbec nic se neděje, klukům budu strašně držet palce a věřím, že medaile tento rok bude. Myslel jsem, že už na jaře ani nenaskočím a spíš jsem si říkal, ať se dám dohromady. Nikdy jsem neplánoval, co bude dál, beru to tak, že je člověk na správném místě a má to tak být. Ani když jsem se zranil, nebyl jsem zapšklý. Dva roky jsem zranění neměl, holt se to mělo stát.

Když do Maďarska nepojedete, stejně veškerý čas vyplníte fotbalem a rodinou?

Přesně. Mám dvě děti, malému je deset měsíců, starší už hraje fotbal v Xaverově, kde trénuji. Sice mi to zabírá čas, ale jde pro mě o relax, protože kluci jsou snaživí, nadšení a práce u dětí je nádherná. Když mě časově nezaměstná malý fotbal, budou to malí prďousové, k tomu ještě trénuji Starou Boleslav. Mám co dělat. (úsměv)