Praha - V pražské Hanspaulské lize jej nikomu představovat nemusí. Útočník Tomáš Kounovský již mnoho let platí za postrach soupeřových obran a tradičně ovládá tabulku kanonýrů první ligy. V uplynulé sezoně se představil také v premiérovém ročníku DRFG Superligy malého fotbalu a jedenácti brankami v sedmi zápasech pomohl Praze k titulu. Po víkendu se vrátil z maďarského Székesfehérváru s bronzovou medailí z mistrovství Evropy. „Je to největší úspěch kariéry,“ prohlásil pětatřicetiletý útočník.

Při své premiéře na evropském šampionátu vstřelil v sedmi duelech šest gólů a stal se nejlepším střelcem mužstva. „Kluci mi ze srandy vyčítají, že jsem nesplnil kvótu branky na zápas, proto jsme neudělali lepší medaili. Ale to je samozřejmě s vtipem, jsme maximálně spokojený, že jsem splnil, kvůli čemu mě tam trenéři vzali,“ pronesl Kounovský, který se v klasickém fotbalu zúčastnil čtyř letních univerziád. „Mám z nich jednou třetí místo, ale přiznám se, že tohle Euro mě bavilo víc a bronz je absolutní jednička v mé kariéře,“ sděluje.

V Maďarsku se střelecky nastartoval hned prvním zápasem, když při výhře 5:1 nad Portugalskem přidal jeden zásah ke čtyřem trefám Ondřeje Paděry. „Na takovém turnaji už je člověk za celé mužstvo, vůbec jsem neuvažoval, zda nějaké góly dávám, ale moc mi samozřejmě pomohlo, že jsem se trefil první zápas, kdy jsme jinak přihlíželi koncertu Paděce. Bylo příjemné, že Euru začalo gólem,“ uznal subtilní kanonýr.

Netrefil se pouze v semifinále, v němž čeští reprezentanti podlehli pozdějším evropským šampionům z Kazachstánu. „Neuvěřitelně se na nás připravili, čekali na jakoukoli chybu, nesnažil se nás ani přehrát. Přestože jsme hrozní nebyli, moc jsme v tom zápase spoléhali, že Bíras (Ondřej Bíro – pozn. red.) v bráně něco udělá. Dosud jsme ho využívali ve hře a najednou to nešlo, Kazaši se se na něj připravili a napadali ho, nedali mu klid. Teď se to snadno hodnotí, ale možná jsme zase měli zkusit klasicky hru bez gólmana, něco změnit, bohužel jsme to nedokázali,“ posteskl si.

Na spolupráci s vytaženým mosteckým brankářem Ondřejem Bírem si chvilku zvykal. „Ze začátku turnaje jsem se snažil daleko víc nabízet obráncům a záložníkům, ale když přišel Bíras, bylo skoro zbytečné se nabízet. Opravdu mi to zjednodušil, trenéři mě pasovali do té role se slovy: Buď jenom ve vápně, od toho tam jsi,“ culil se Kounovský.

S Prahou už příští středu vstoupí do druhého ročníku DRFG Superligy malého fotbalu, obhajují mistrovský titul. „Říkám si, že paradoxně můžeme předvádět ještě lepší výkony. Loni jsme se relativně hledali, ve výběru se točilo strašně moc kluků, všechno výborní hráči, ale s nadsázkou jsme ve tři čtvrtě zápasech úvodních deset minut ani nevěděli, jak na sebe zavolat. Prvních pět utkání jsem měl pokaždé jinou pětku. V závěru i vedení poznalo, že potřebujeme tým trošku ustálit a výkony rostly. Doufám, že to bude dobré a kluci budou jezdit i na duely venku,“ přál si Kounovský.

Celou kariéru strávil v první Hanspaulské lize v dresu Smutných potapěčů a v půlce minulé sezoně zazněl v televizním přenosu údaj, že v kariéře nasbíral okolo 250 gólů ve 150 zápasech. „Vůbec nevím, zda je někdo lepší, nikdy jsem statistiky nesledoval. Když jsem kývnul výběru Prahy, chtěli po mě nějaké statistiky, aby měli co říkat v televizním přenosu. Náš kapitán v týmu si vede detailní statistiky o gólech, přihrávkách a požádal jsem ho, aby mi něco poslal a přišel s takovými čísly. Vůbec nevím, zda se dají někde dohledat, do role rekordmana mě pasovala televize,“ mávl rukou Kounovský.