Není lepší způsob, jak zakončit sezónu, než přímým soubojem o první místo. V poměrně vyrovnané skupině – týmy si braly body navzájem a sedmou Kodymku dělily od bronzu jen dva body – se postupně vykrystalizovala dvojice, která si to v posledním kole rozdala o postup. Tedy jen teoreticky, ale o tom později. Sokol Vysočany měl zápas výborně rozehraný, když vedl v poločase 2:0, Pražačka ale dokázala ještě vyrovnat a díky lepšímu skóre zůstala první. Její prvenství je ovšem toliko prestižního charakteru, neboť dvě Pražačky vedle sebe v první lize hrát nemohou. A tak právo (a od této sezóny i povinnost podle článku 11, odstavce 3 soutěžního řádu) postupu stejně připadlo Vysočanům. V té souvisosti je třeba připomenout ještě Radouč, jejíž naděje ale pohřbil čtyřbodový odpočet. Skupina ovšem mohla mít ještě úplně jiného premianta, neboť na prvním místě se dvě třetiny sezóny vyhříval Valník. Z posledních čtyř zápasů ale získal jediný bod a musel být rád za bronz. Opačný problém měla Endoprotéza, rozjížděla se pomaleji a přes silný závěr finišovala čtvrtá. Ze zbytku skupiny stojí za zmínku propad Enzianu, který získal jediný bod a také pokus Orionu-Naděje propašovat do soutěže mladší hráče, než povolují pravidla. Pražačka pro to ale příliš pochopení neměla.